Deník podnikatele, který na měsíc opustil svou firmu.

Po 33ti dnech, které jsme s manželkou strávili zcela odpojeni od firmy, bych se rád podělil o své dojmy. 

Věřím, že vás buď inspirují, nebo alespoň pobaví. 

Den -2) Manželka se dozvídá, že za dva dny odlétáme na týdenní dovolenou na Tenerife. Bonus? Bez dětí. Překvapení nemá ráda a musí to vstřebat.

Den -1) V kanceláři odevzdávám notebook, přesměruji telefon a email, odevzdávám klíče. „Tak za měsíc na viděnou“. Dva lidé z firmy dostávají naše dočasná telefonní čísla. Již teď prozradím, že to nebylo třeba.

Den 0) Večer z telefonu odstraňuji bankovnictví, email a odpojuji se z firemní skupiny Whatsapp. Zobrazení „Jiří Janouš opustil skupinu JAClean“ mě trochu vyděsí.

Den 1) Odlet k moři. Začátek, na který se nejvíc těším.

Den 6) Těšil jsem se k moři.  Koupal jsem se celkem 2x20 minut a to poslední den. Za 5 dnů jsme nachodili 130000 kroků, vylezli na Pico de Teide (3715 m.n.m.) a spálili se do ruda. Jak jsem psal, manželka nemá ráda překvapení a pomsta bývá sladká. 

Den 7) Sedneme si večer a napíšeme plán restů, které by bylo dobré zvládnout. Všechny manželky umí velké věci a dvě plně popsané A4 mě znervózní.

Den 10) Ráno po snídani beru do ruky telefon a mám tendenci podívat se do banky a na email. Síla zvyku, ale celkem v pohodě odolávám.

Den 13) Raději budu 4 hodiny sekat trávník, než malovat stěny, ale nedá se před tím utéct. Mám vyklizenou a vymalovanou garáž včetně nových regálů, radost nakonec převažuje.

Den 18) Ve školce mi paní učitelka říká, že má ze mě radost. Tolikrát jsem děti do/z školky nevezl za celý minulý rok.

Den 19) „To jdeš jako třikrát týdně na tenis? Vždyť všechny ty úkoly nestihneme!“. Nechápu otázku a nechávám raději bez odpovědi. Tak snad máme volno, ne?

Den 21) Běžně vstávám v 5:30 hod., ale teď spím pravidelně do 6:30 hod. Naopak večer usínám během chviličky. Kvalita spánku je výrazně lepší a již 10 dnů jsem neměl jediný sen spojený s prací.

Den 23) Projíždíme náhodně kolem třech firemních vozů a hloučku zaměstnanců, kteří evidentně něco řeší.  Manželka je zvědavá a chtěla by znát detaily. Ale má smůlu, dokážu jí usměrnit.

Den 26) Na LinkedIn - jediné profesní síti, kterou občas zkouknu, si mne o spojení požádají dva lidé, kteří mají stejného zaměstnavatele jako já.  Aha, náš obchodní ředitel rozšířil svůj mančaft.

Den 29) Projíždím kolem budovy JAClean. Stále stojí. Kolem plno aut a vše se zdá zcela normální.

Den 30) Děti se při snídani ptají „Kdy začnete zase pracovat v JAClean?“. Já tam ale zcela zřetelně slyším „Už aby zase chodili do práce  “.

Den 33) Ráno připojím emailový účet – 645 zpráv, ale již odpoledne vím, že je 99 % věcí vyřešeno. Rychlá kontrola stavu společnost – zakázky OK, obchod OK, cash flow OK, bankovní účet OK.

Nikdy jsme nechtěli mít společnost „one man/woman show“. Syndrom nepostradatelnosti je velmi nebezpečný a nezdravý, ať už děláte cokoliv.

Díky Vám kolegové a kolegyně, byl to super zážitek. 

Jirka Janouš